Barokní dominanta štramberského náměstí

Dominantou horní části štramberského náměstí je barokní Farní kostel svatého Jana Nepomuckého a svatého Bartoloměje, který představuje jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek města a zároveň důležitý orientační bod jeho historického jádra. Kostel byl vystavěn v letech 1721–1723 jako farní svatyně na místě starších církevních objektů a od svého vzniku je neoddělitelně spjat s duchovním i společenským životem Štramberka.

Stavba bez věže a její pozdější proměna

Stavba vznikla jako jednolodní barokní kostel tzv. italského typu, tedy bez věže, s důrazem na jednoduchost a funkčnost. Teprve roku 1907 byla ke kostelu přistavěna výrazná věž, která dnes spoluutváří charakteristickou siluetu města. Ve věži jsou umístěny sochy zemských patronů a patronů kostela, svatého Jana Nepomuckého a svatého Bartoloměje, čímž byl chrám symbolicky pevně ukotven do českého i místního duchovního prostoru.

Výmalba interiéru a osobitý přístup Jana Kellera

Interiér kostela působí překvapivě bohatým a osobitým dojmem. Zásadní podíl na tom má nástěnná výmalba z 30. let 20. století, jejímž autorem je brněnský akademický malíř Jano Keller. Ten zvolil na svou dobu velmi neobvyklý přístup: biblické výjevy nezasadil do idealizovaného či anonymního prostředí, ale vědomě je propojil s reálnou krajinou a architekturou Štramberka. Tím vytvořil výtvarně i myšlenkově jedinečné dílo, které návštěvníkům umožňuje vnímat biblické příběhy jako součást místního světa.

Biblické výjevy v místních kulisách

Nejznámějším příkladem je výjev Narození Krista, který Keller umístil do jeskyně Šipka na vrchu Kotouč. V pozadí je rozpoznatelný pohled na město Štramberk, čímž se pravěké naleziště i městská krajina symbolicky propojují s křesťanským příběhem zrození. Stejně osobitě je pojato i Zvěstování Panny Marie, situované do interiéru typické štramberské dřevěné chalupy. Malíř zde pracoval s drobnými realistickými detaily, například s muškáty v oknech, které zdůrazňují místní charakter výjevu a přibližují biblický děj každodenní zkušenosti tehdejších obyvatel.

Zachráněné památky ze zaniklých kostelů

Významnou součástí interiéru jsou také oltářní prvky a sochařská výzdoba, které mají pozoruhodný původ. Hlavní oltář s motivem Kalvárie, stejně jako soška vítězného Krista, pocházejí ze zaniklých poutních kostelů na vrchu Kotouč – Povýšení svatého Kříže a Vstoupení Páně. Tyto chrámy spravovali jezuité a po zrušení poutí v rámci reforem císaře Josefa II. postupně ztratily svůj význam. Opuštěné stavby začaly chátrat a byly rozebírány na stavební materiál. Nejhodnotnější umělecké předměty byly proto přeneseny do farního kostela na náměstí, kde se dochovaly jako vzácné svědectví zaniklé sakrální krajiny Kotouče.

Varhany z Olomouce

Zvláštní pozornost si zaslouží také varhany, které patří k největším svého druhu na Moravě. Do Štramberka byly převezeny ve 30. letech 20. století ze zrušeného kostela Všech svatých v Olomouci. Nástroj má přibližně 3 500 píšťal a i přes své přemístění do menšího města si zachoval mimořádnou zvukovou kvalitu i historickou výzdobu. Při instalaci bylo nutné zvětšit varhanní skříň, avšak původní umělecké řešení bylo citlivě respektováno.

Paměťová schránka města

Kostel svatého Jana Nepomuckého a svatého Bartoloměje tak nepředstavuje pouze barokní architektonickou památku, ale i jakousi paměťovou schránku města, v níž se setkávají biblické příběhy, místní krajina, zaniklé poutní tradice i umělecké dědictví širšího regionu. Právě toto propojení činí z kostela jeden z nejcennějších a nejzajímavějších objektů historického Štramberka.