V srdci malebného Těrlicka, na svahu pod mystickou Babí Horou, se rozprostírá jedinečný Sochařský park – místo, kde se spojuje umění s historií, příroda s lidským příběhem a ticho starého hřbitova s hlasem mezinárodního sochařského dědictví. Není to jen galerie pod širým nebem, ale živá paměť krajiny, ve které kámen promlouvá jazykem emocí, kultury i spirituality. Pro každého návštěvníka se tato výjimečná lokalita stává cestou časem i prostorem – a nezapomenutelným zážitkem, který hladí duši a inspiruje mysl.

Kořeny v kameni: Od hřbitova k mezinárodní galerii

Historie tohoto místa sahá hluboko do minulosti. Na svahu Babí Hory se kdysi rozkládal starý hradišťský hřbitov, jehož původ zůstává zahalen tajemstvím. S velkou pravděpodobností vznikl již ve 12. století, po zániku nedalekého slovanského hradiště, a sloužil po staletí jako poslední odpočinek obyvatel bez ohledu na vyznání. Zde spočinuli padlí švédští i císařští vojáci z roku 1645, carští vojáci umírající na mor po bitvě u Slavkova či šlechtic Jindřich Wilhel Kardinal.

V novověku se ale význam místa proměnil – chátrající hřbitov byl opuštěn, zapomenut. Až do chvíle, kdy se do příběhu zapojilo umění. Tradice sochařských sympozií, která v Evropě zapustila kořeny už v 50. letech 20. století díky vizím umělců jako Karl Prantl nebo Josip Savinček, dorazila i do Československa. V 60. letech ji v Hořicích a Vyšných Ružbachách rozvinuli sochaři Vladimír Preclík a Miloš Chlupač. V 90. letech pokračoval Josef Andrle v Milešově a Jindřichově Hradci a v roce 2002 založil Martin Kuchař mezinárodní sympozia Landek v Ostravě.

Z těchto sympozií vznikly desítky skulptur, které hledaly trvalý domov. Ten nakonec našly právě v Těrlicku, když v roce 2017 obec poskytla starý hřbitov pro novou kulturní etapu. Pod vedením spolku pro mezinárodní sochařská sympozia se zrodila trvalá expozice – park, který ctí minulost, ale žije přítomností.

Umění v krajině: Zážitek, který se nedá přejít

Při vstupu do parku pocítíte, že nejste na obyčejné procházce. Přibližně hodinu a půl trvající cesta vás provede třicítkou monumentálních soch, zasazených do přírodního amfiteátru pod Babí Horou. Každý kus kamene je jiný – některý vás zaujme na první pohled, jiný si žádá tichý pohled zblízka. Už u vstupu vás přivítá Vikleky od Roberta Bučka, následované tichou siluetou Těrlické Nymfy ruského sochaře Andreje Balašova. Nechybí poetický Dech, tajemná Harfa či Kamenný most, po kterém jako byste mohli přejít do jiného světa.

Díla jako Líbám a objímám, Proměny z Brazílie, Smoke nebo Anděl Kolný vyvolávají úsměv, zamyšlení i podiv – a právě v tom spočívá jejich síla. Jako by tu kámen dýchal, snil, šeptal. Mnohá díla mají příběh – a jiná si musí návštěvník domyslet. Krajinu dokresluje výhled do široka rozevřeného údolí, kde se mezi poli a lesy zvedají vesnické střechy. Zvony z okolních obcí dodávají chvílím stráveným v parku téměř sakrální atmosféru.

Lidé, kteří parku dali duši

Za tímto jedinečným projektem stojí osobnosti, které dokázaly spojit historii, estetiku i občanskou angažovanost. Vedle výše zmíněných průkopníků sympozií, jako byli Karl Prantl nebo Vladimír Preclík, je to především Martin Kuchař – autor myšlenky spojit sochy z různých ročníků v ucelené expozici. Obec Těrlicko, v čele se starostou Martinem Poláškem, sehrála klíčovou roli při záchraně soch, když v roce 2017 umožnila jejich přemístění ze zaniklého areálu Hornického muzea v Ostravě do nového domova.

Dnes zde najdeme tvorbu umělců z celého světa – z Česka, Ruska, Brazílie, Maďarska, ale i dalších zemí. Jejich podpisy nese každý kámen, a i když některé z nich čas poněkud narušil, jejich energie zůstává živá.

Kudy vede cesta, kde zaparkovat a na co si dát pozor

Sochařský park najdete v části Těrlicka-Hradiště, konkrétně na ulici Vinohradské. Přístup je bezbariérový, ideální i pro rodiny s dětmi. Parkoviště se nachází na konci slepé ulice v obytné zóně, kde lze bezpečně zaparkovat a vydat se pěšky ke vstupu do parku.

Park je veřejně přístupný, nicméně pro zajištění bezpečnosti a pořádku je monitorován kamerovým systémem napojeným na Policii ČR. Je třeba dodržovat pravidla – mezi sochami se nesmí jezdit vozidly, není dovoleno jíst ani odhazovat odpadky. Park je vnímán jako kulturně-klidová zóna, kde se člověk má ztišit, nikoliv hlučně bavit.

Otevírací doba není pevně stanovena a nejsou uvedeny informace o případné polední přestávce, proto doporučujeme před návštěvou nahlédnout na web obce Těrlicko nebo stránky spolku pro mezinárodní sochařská sympozia.

Tipy na další výletní cíle

Kromě samotného parku stojí za to vydat se po stopách dalších soch vzniklých na sympoziích Landek. Najdete je jako solitéry v Ostravě, Havířově, Stonavě a Lučině – každý kus je tak malým poslem stejné umělecké rodiny.

Historické souvislosti vás pak mohou zavést do nedalekých obcí Koňákov, Třanovice nebo samotného Těrlicka, kde najdete staré hřbitovy, kostely a další místa spojená s vývojem této fascinující krajiny.