Větrný mlýn na Nových Dvorech (Bravinné – Horní Nový Dvůr) představuje cennou technickou památku severovýchodní Moravy. Nachází se v krajině Moravské brány, v prostoru s dlouhodobě příznivými větrnými poměry, které od středověku umožňovaly rozvoj větrného mlynářství. Mlýn je majetkem města Bílovec a je veřejnosti přístupný.
Nejstarší písemné zmínky o větrných mlýnech na Moravě a ve Slezsku pocházejí již ze 12. a 13. století. V oblastech s nedostatkem spolehlivých vodních toků představovaly větrné mlýny zásadní zdroj energie pro mletí obilí. Území kolem Bílovce patřilo k regionům s nejvyšší koncentrací těchto staveb – v polovině 19. století zde fungovaly desítky větrných mlýnů. Ještě v roce 1890 bylo na území bývalého bíloveckého okresu v provozu 52 mlýnů. Úpadek přišel s nástupem parních strojů a průmyslových mlýnů, kdy tradiční mlynářství postupně zanikalo.
Mlýn na Nových Dvorech není původní stavbou na tomto místě. Podle dochovaných údajů byl kolem roku 1910 převezen z nedalekého Leskovce v okrese Opava. Přesouvání větrných mlýnů nebylo v minulosti výjimečné – menší přesuny probíhaly posunem celé stavby po dřevěných válcích, při větších vzdálenostech byl mlýn rozebrán a znovu sestaven. Tyto práce prováděli specializovaní řemeslníci označovaní jako „sekerníci“.
Mlýn patří k typu sloupových větrných mlýnů. Celá stavba byla usazena na centrálním svislém sloupu, který umožňoval natáčení mlýna podle směru větru. Obvykle byl osazen čtyřmi lopatami o délce přibližně osm metrů. Lopatky byly potaženy plachtami vyztuženými šindeli. Při provozu se křídla otáčela přibližně jednou za čtyři až pět sekund. V klidovém stavu byla nastavena do tvaru kříže, při bouřkách do tvaru písmene X, aby se snížilo riziko poškození.
Větrné mlýny nepřinášely svým majitelům vysoké zisky. Mlynář často bydlel přímo v objektu pouze nouzově, v malém obytném prostoru zvaném „šalanda“. Nízká rentabilita byla důvodem, proč byly mnohé větrné mlýny v minulosti osvobozovány od poplatků. Přesto představovaly důležitou součást hospodářského života venkova a zásobování obyvatelstva moukou.
Posledním známým majitelem mlýna byl Alois Schurek. Po ukončení provozu mlýn postupně chátral a byl poškozen. První významná obnova proběhla v roce 1965, další rozsáhlé restaurátorské práce pak v letech 2000–2001. Přestože mlecí mechanismus dnes není v plně provozuschopném stavu, dochovaná konstrukce a vybavení patří k nejmodernějším svého druhu v České republice.
Větrný mlýn na Nových Dvorech je dnes chápán především jako doklad technické zručnosti a způsobu hospodaření minulých generací. Představuje výrazný krajinný prvek a připomínku doby, kdy byla energie větru klíčovým zdrojem obživy místního obyvatelstva. Díky péči města a zpřístupnění veřejnosti slouží jako významná regionální památka, využívaná pro vzdělávací, vlastivědné a muzejní účely.
Větrný mlýn na Nových Dvorech je dnes přístupný veřejnosti v rámci pravidelných komentovaných prohlídek, jejichž cílem je přiblížit návštěvníkům nejen samotnou stavbu, ale i širší historické a hospodářské souvislosti větrného mlynářství na Bílovecku. Prohlídky probíhají zpravidla v letní sezóně a jsou vedeny průvodcem stylizovaným do role mlynáře.
Výklad se zaměřuje na historii mlýna, jeho přesuny v krajině, technické řešení mlecího zařízení i každodenní život mlynářů. Součástí programu je rovněž praktická ukázka ručního mletí obilí, možnost ochutnávky chleba z místního ekologického zemědělství a seznámení s tradičními motivy a postavami lidového vyprávění, které jsou s mlýnem spojovány. Kapacita prohlídek je z důvodu omezeného prostoru mlýna omezena, proto je nutná předchozí rezervace v turistickém informačním centru (telefon: 556 412 266, e-mail:
Momentálně nejsou žádné recenze
Větrný mlýn na Nových Dvorech
Technické a industriální cíle